Bolívie

Největší solná pláň na světě Uyuni a mýtické jezero Titicaca jsou bezesporu hlavními turistickými destinacemi Bolívie. Koloniální město Sucre, moderní Cochabamba nebo tropický Santa Cruz jsou města, která určitě stojí za návštěvu. Cesta na horském kole po Nejnebezpečnější silnici světa nebo několikadenní trek v Andách jsou zárukou nezapomenutelných zážitků. Bolívie patří k nejchudším (a nejlevnějším) zemím Jižní Ameriky , ale to nic neubírá na jejích krásách a dobrodružstvích, které zde můžete zažít.

Reportáž

Základní údaje

Počet obyvatel v roce 2009: 9,9 milionů (dle OSN)
Rozloha: 1 098 581 km² /dle OSN/ (dvojnásobná rozloha Španělska)
Hraniční státy: Peru, Chile, Argentina, Paraguay, Brazílie
Hlavní a nejlidnatější město: hlavní město je Sucre (sídlí zde Ústavní soud), město La Paz (1,5 milionu obyvatel) je sídlem vlády (prezident a Mnohonárodnostní shromáždění) a Santa Cruz de la Sierra je největším a nejbohatším městem v zemi (1,8 mil)
Další významná města: Cochabamba (500 tis), Potosí (200 tis)

Vlajka Bolivie

Vlajka Bolivie

Politická orientace na počátku roku 2010: levicová
Hlava státu: prezident Evo Morales od roku 2006 (Presidencia)
Legislativa: Dvoukomorové Mnohonárodní shromáždění (Senado, Diputados)

Měna: Boliviano (Bs., BOB) 1 BOB = 2,57 Kč (17.1.2010)
HDP (PPP) na osobu v roce 2008: US$ 4 345 (dle IMF)
Procento obyvatel žijící pod hranicí chudoby (méně než 2 dolary denně): 30,3 (dle UNDP 2009)

Bezpečnost

Bolívie je nejchudší zemí kontinentu a tak nepřekvapí, že kriminalita je zde mnohem vyšší než v Evropě. Nebezpečnou se může stát během protestů (a blokád), které se pravidelně konají především ve městě La Paz a sousedním El Alto. S trochou zdravého rozumu nelze ale Bolívii považovat za nebezpečnou zemi.

Stav silnic se v Bolívii neustále zlepšuje, ale i tak řada hlavních silnic není vyasfaltována a nemá mosty (což v období dešťů může být problém). Relativně dobrou stránku s mapami cest má Bolivijská správa silnic.

Víza

Občané EU nepotřebují na pobyt do 90 dnů vízum. Česká republika v Bolívii ambasádu nemá (Bolívie spadá pod ambasádu v peruánské Limě). Honorární konzulát máme v La Pazu.

Bolívie v ČR nemá ambasádu ani honorární konzulát. Bolivijská ambasáda pro české občany je ve Vídni.

Historie v kostce

1200 př.n.l.: První lidé se trvale usídlují na území andské náhorní plošiny (takzvané Altiplano)
300 n.l.: Rozmach říše Tiwanaku, která zaniká (pravděpodobně následekem sucha) kolem roku 1000 a na území říše vzniká řada království indiánů Aymara. Ruiny Tiwanaku jsou dnes na seznamu památek chráněných organizací UNESCO.
1440: Říše Inků se rozpíná na území dnešní Bolívie. Aymarové si i přesto ponechávají svůj jazyk.
1534: Carlos V přiděluje do správy území Alto Perú (dnešní Bolívie) dobyvateli Diego de Almagrovi. (Dobyvatel Francisco Pizarro spravoval území dnešního Peru)
1545: Na jihu země je objeven největší stříbrný důl na světě a vzniká zde tehdy největší město v Americe dnes známé jako Potosí. Říká se, že vytěžené stříbro by vystačilo na stavbu mostu mezi Amerikou a Evropou. V každém případě zde vytěžené stříbro (za nelidských podmínek pro horníky) financuje španělský trůn (a rozvoj v Evropě) po následující dvě století.
1776: Území Bolívie spadá po reformě nikoliv pod Peru, ale pod Buenos Aires.
1781: Aymarský indián Túpac Katari vede 40 tisíc mužů v povstání proti Španělům. Na několik měsíců se jim podaří získat kontrolu nad městem La Paz, ale nakonec jsou poraženi.
1809: Povstání proti monarchii ve městech La Paz a Chuquisaca (dnes Sucre). Povstání jsou potlačena a následujících 15 let probíhají boje o nezávislost.
1825: Po bitvě u Ayacucho, kde je rozhodnuta nezávislost Latinské Ameriky, získává nezávislost také Bolívie. Rozhodne se nepřipojit k Peru ani Argentině, ale stát se samostatnou republikou. Pojmenována je na počest osvoboditele Simóna Bolívara, který je také několik měsíců první hlavou státu.
1837: Bolivijský prezident Andrés de Santa Cruz po bitvě u Socabayi spojuje Bolivii a Peru a stává se protektorem Peruánsko-bolivijské konfederace. Konfederace se rozpadá v roce 1839 po vojenské intervenci Chile, které se obávalo další expanze Bolívie.
1879: Válka v Tichomoří kvůli minerálům v poušti Atacama. Bolívie chtěla od majitelů dolů vybírat daně, kteří oni považovali za nelegální a k tomuto názoru se připojilo také Chile. Po bitvě u města Tacna v květnu 1880 Bolívie ukončuje válku a ztrácí přístup k oceánu.
1880: Začíná období konzervativní vlády, které končí v občanské válce roku 1898 v které získají vládu liberálové, kteří vládnou až do roku 1920.
1903: Ve sporu o území regionu Acre získává Brazílie značnou část bolivijského (na kaučuk bohatého) území v Amazonu.
1932: Spor o území regionu Chaco (bylo zde několik nálezů ropy) přerůstá ve válku s Paraguayí. Tříletá válka si vyžádala na Bolivijské straně přes 65 tisíc životů a Bolívie ztratila přístup k dvěma třetinám regionu Chaco.
1937: Vojenská vláda znárodňuje americký petrolejářský holding Standard Oil.
1952: Nespokojení horníci a policisté pod vlajkou strany Národního revoluční hnutí zabírají La Paz a po krátkém ozbrojeném konfliktu se stává prezidentem předseda hnutí populista Víctor Paz Estenssoro. Je zavedeno všeobecné volební právo, indiánům je přidělena půda a znárodněny jsou doly.
1964: Ze strachu před revolucí kubánského stylu je během vojenského převratu svržen demokraticky zvolený prezident a nastolen vojenský režim.
1967: Revolucionář Ernesto ‘Che’ Guevara je zavražděn na východě země, odkud se snaží rozšířit komunistickou revoluci na kontinentě.
1971: Po vojenském převratu se stává prezidentem Hugo Banzer. Zpočátku mírný režim se stává tvrdou diktaturou. Banzer opouští funkci kvůli nátlaku USA v roce 1978, ale politická situace se stabilizuje až o čtyři roky později.
1979: Lydia Gueilerová Tejadová se stává na několik měsíců úřadující prezidentkou.
1982: Návrat k demokracii: prezidentem je demokraticky zvolen Hernán Silas Zuazo (byl prezidentem již v 50. letech).
1985: Finanční krize dosahuje, po kolapsu cen zinku, vrcholu. Inflace je v desítkách tisíc procent. Prezident Siles Zuazo je nucen odstoupit a jsou vyhlášeny volby.
1985: Prezidentská volba mezi bývalým diktátorem Banzerem a populistou Pazem. Paz se stává potřetí od roku 1952 prezidentem. Tentokrát však v rozporu se svou levicovou a populistickou minulostí zavádí ekonomické reformy, která brzdí inflaci.
1997: Návrat Banzera do prezidentského úřadu, tentokrát demokraticky. Implementuje program eradikace koky. Ilegální export kokainu se stal významným tématem během 80. let.
2000: Protest v Cochabambě proti privatizaci vodáren, tak jak to doporučila Světová banka a Mezinárodní měnový fond. Je vyhlášen výjimečný stav. Protesty si vyžádají řadu životů a privatizace je nakonec zrušena.
2003: Proamerický prezident Gonzálo Sanches de Lozada (známý jako Goni) se snaží aplikovat ekonomickou šokovou terpaii doporučenou Američany a Mezinárodním měnovým fondem, ale je po násilných protestech, při kterých umírá více než 50 lidí, nucen podat demisi. Ve městě Santa Cruz se konají protesty pro a proti němu a násilně se střetávají jeho příznivci a odpůrci. Na rozdíl od zbytku země mají navrch příznivci Goniho. Po demisi se na dva roky stává prezidentem Carlos Mesa.
2005: Prezidentem je poprvé zvolen občan indiánského původu. Evo Morales se hlásí k socialismu 21. století podobně jako Hugo Chavéz například. Během prvního volebního období znárodnil plynárenská pole a hlavní telefonní společnost. Schválena byla také nová ústava, která dává větší práva původním obyvatelům.
2008: Pokus o odtržení východní oblasti země. Ve městě Santa Cruz při násilných protestech příchází o život 11 lidí a přes 50 je zraněno. Pokus o samostatnost odsuzuje většina prezidentů kontinentu.
2009: Evo Morales je hned v prvním kole znovu zvolen prezidentem.
(Více o historii Bolívie třeba na stránkách knihovny amerického Kongresu)

Důležitá média

Televize:
ATB (soukromá televize), Unitel (soukromý pravicově orientovaný kanál se sídlem v Santa Cruz), Bolivia TV (státní; provládní), Uno (soukromý nepříliš politicky vyhraněný), PAT (soukromý pravicový)

Rozhlas:
Panamericana, Erbol, Fides (katolické zpravodajské rádio), Nueva Patria (státní komunitní)

Deníky:
La Razón (nejčtenější deník), El Deber (Santa Cruz), La Prensa (La Paz), Correo del Sur (Sucre)

Týdeníky:
Pulso

Tiskové kanceláře:
ABI (státní)

Aerolinky:

AeroSur (největší místní letecký dopravce; vnitrostátní i mezinárodní lety), Boliviana de Aviación (místní lety a některé sousední země), Amaszonas (menší společnost) a TAM (státní vojenská aerolinka poskytující také civilní přepravu, menší letadla)

Voda

Vodu z kohoutku nelze pít prakticky nikde. Zejména těm co jsou v zemi kratší dobu se doporučuje i na čištění zubů používat raději lahvovou vodu (méně než 15 Kč/litr).

Elektrická síť

Bolívie má síť 220V podobně jako ČR, ale zásuvky nemají většinou uzemňovací kolík. V mnoha případech jsou zásuvky uzpůsobeny pouze pro zástrčky s plochými kolíky amerického typu.

Mobilní sítě:

Hlavními operátory jsou nadnárodní Tigo, znárodněný Entel a Viva.

Zajímavosti:

Bolívie ztratila od svého vzniku asi třetinu území. Nejhůře nesou Bolivijci ztrátu přístupu k moři, každoročně 23. března slaví Den moře (El día del Mar).

Další zdroje:

Online:
Encyklopedie českého MZV, Kniha faktů CIA
Offline zdroje:
Jefazo, Martín Sivak (kniha o prezidentovi Evu Moralesovi (líčí ho v dobrém světle) a nedávné historii Bolívie)

Fotografie:

About the Author

Ondřej Juřík je zakladatel serveru Latinská Amerika Dnes. V Latinské Americe strávil 2 roky. Jeden rok z toho cestou z Chile do Texasu na motorce pro rozváženi pizzy.