Brazílie

Brazílie je největší zemí v Jižní Americe a nabízí proto turistický program na řadu měsíců. Milovníci přírody si jistě nenechají ujít region Pantanal a Amazonský nebo Atlantický prales (Mata Atlântica). Kosmopolitní Sao Paulo se bude líbit milovníkům kuchyně a to především italské a japonské. Nejznámější karneval má Rio de Janeiro, ale nudit se rozhodně nebudete při karnevalech v Salvadoru nebo Recife.

Reportáž


Základní údaje

Počet obyvatel v roce 2009: 192,3 milionů (dle OSN) /pátá nejlidnatější země na světě po Indonésii/
Rozloha: 8,51 mil km² /dle OSN/ (pátá největší země na světě hned po USA)
Hraniční státy: všechny země LA kromě Chile a Ekvádoru
Hlavní a nejlidnatější město: hlavní město Brasilia (2,5 milionu obyvatel), São Paulo (11 mil, téměř 20 mil metropolitní oblast)
Další významná města: Rio Janero (6 mil, 11 mil metropole)

Vlajka Brazílie

Vlajka Brazílie

Politická orientace na počátku roku 2011: středově-levicová
Hlava státu: prezidentka Dilma Rousseffová (náš profil) (Presidencia)
Legislativa: Dvoukomorový kongres (Cámara, Senado)

Měna: Real (R$, BRL) 1BRL = 10,2 Kč
HDP (PPP) na osobu v roce 2008: US$ 10466 (dle IMF)
Procento obyvatel žijící pod hranicí chudoby (méně než 2 dolary denně): 12,7 (dle UNDP 2009)

Bezpečnost

Vzhledem ke komplexnosti a rozloze země nelze Brazílii jednoduše označit za bezpečnou nebo nebezpečnou. Jih země je více evropský a je zde i nižší kriminalita. Chudé a nebezpečné oblasti ve velkých městech jsou hned vedle bohatých a relativně bezpečných částí. Výjimkou nejsou ale ozbrojená přepadení v luxusních restauracích (viz. příběh této Češky).

Stejně jako ve většině zemí Latinské Ameriky jsou liduprázdná centra měst po setmění a o víkendech (viz. příběh tohoto Čecha). O situaci ve favelách je nutno se informovat přímo na místě. Některé favely jsou naprosto bezpečné, zatímco jiné ovládají gangy narkotrafikantů, což ale nemusí znamenat, že vám tam hrozí větší nebezpečí než mimo favelu (více se dozvíte od tohoto českého dobrovolníka ve favele).

V každém případě s trochou zdravého rozumu lze prožít dovolenou v Brazílii bez traumatických zážitků.

Víza

Občané EU nepotřebují na pobyt do 90 dnů vízum. Česká republika má ambasádu v Brazílii a generální konzulát v Sao Paulu. Honorární konzuláty jsou v řadě států, v Riu například před pláží Copacabana.

Brazílie má ambasádu v Panské ulici na Praze 1.

Historie v kostce

25 až 60 tis. př.n.l.: První obyvatelé na území dnešní Brazílie zanechávají kresby na zdi v jeskyních (dnešní park Serra da Capivar na severovýchodě Brazílie). Severoameričtí vědci ale jakékoliv datum starší než 10 tisíc let neuznávají.

1494: Smlouva z Tordesillas rozděluje území Nového světa (již objeveného i toho, co se teprve má objevit) mezi Španělsko a Portugalsko. Portugalsku připadá pouhá čtvrtina území dnešní Brazílie (hranice by vedla z města Belému do přístavu Florianopolis).

1500: Portugalec Pedro Alvares Cabral, pokládaný Brazilci za objevitele Brazílie, přistává u břehů Jižní Ameriky (dnešní Porto Seguro ve státě Bahía). O tři měsíce před ním u severního cípu Brazílie přistává Španěl Vicente Yáñez Pinzón. V roce 1498 přistál u břehů států Maranhão a Pará lisabonský námořník Duarte Pacheco Pereira. Odhaduje se, že v době objevení Brazílie žilo na území až 2000 indiánských národů a kmenů.

1503: Lisabonští obchodníci organizují výpravu k břehům nově objeveného kontinentu s cílem dovézt cenné dřevo stromu známého jako Brasil (kmen stromu a větve mají v sobě červené barvivo užívané pro barvení textilu). Strom se stává hlavním exportním artiklem a portugalská kolonie je brzy po stromu pojmenována. Pozdějšími exportními artikly jsou cukrová třtina, kafe a kakao.

1521: Na trůn usedá Jan III. Portugalský (João III de Portugal), který podle řady historiků začíná skutečnou kolonizaci Brazílie.

1530: Z Portugalska je vypravena expedice, která má od brazilských břehů vypudit Francouze. Později je země na příkaz krále rozčleněna na kapitánáty (portugalsky: capitanias).

1538: Za nelidských podmínek jsou do země jsou dopravení první otroci z Afriky. Pracují především na plantážích cukrové řepy.

1549: Tomé de Souse se stává prvním brazilským guvernérem. Prvním hlavním městem se stává Salvador.

1570: Začínají se organizovat takzvaní Bandeirantes, dobrodruzi a průzkumníci, kteří hledají přírodní bohatství, zotročují indiány, ale také postupují do vnitrozemí, čímž se jim daří rozšířit území původně nárokované Španělskem.

1580: V důsledku vymření portugalské královské dynastie dosedá na trůn španělský král Filip II. Portugalsko si zachovává značnou nezávislost. Iberská unie, pod vládou tři králů Filipů, vydrží dalších 60. let.

1621: Portugalská Amerika je rozdělena na dva státy: Maranhão a Brazílie.

1624: Holandsko (od nástupu Španělů na portugalský trůn znepřátelená země) prostřednictvím Západoindické společnosti obsazuje hlavní město Salvador. O rok později Španělé vysílají vojsko o síle 14 tisíc mužů do Salvadoru a získávají hlavní město zpět pod portugalskou kontrolu.

1630: Holanďané dobývají města Olinda a Recife v kapitanátě Pernambuco. Expedice je financována ze stříbra, které Holanďané získali přepadením španělské flotily. Dobytím regionu získávají Holanďané přístup k lukrativnímu exportu cukrové třtiny.

1640: Portugalci se bouří proti španělské nadvládě a králem je prohlášen Jan IV (João IV).

1645: Populace v Novém Holandsku (Pernambuco) se začíná bouřit proti vládě Holanďanů. V roce 1954 jsou Holanďané z Recife vyhnáni a mírová dohoda je podepsána v roce 1961. Holanďanům je přiznáno odškodné ve hodnotě 63 tun zlata. Porážka Holandska je považována jako počátek brazilského vlastenectví a to kvůli tomu, že na vyhnání se podíleli všechny složky obyvatelstva: bělošští přistěhovalci, afričtí otroci i domorodí indiáni.

1695: Je popraven Zumbi poslední vůdce státu Palmares založeného v druhé polovině 17. století uprchlými černošskými otroky.

1710: V Brazílii začíná zlatá horečka, která podněcuje rozvoj vnitřního trhu.

1727: První zrnka kávy jsou do Brazílie dovezena z Francouzské Guiney. Káva se v průběhu následujícího století let stane hlavním exportním artiklem.

1750-1757: Válka proti indiánům Guaraní a jezuitům, kteří odmítají aby misie přešly pod správu Portugalska, kde by indiáni byli zotročeni. V roce 1759 jsou jezuité z Brazílie vykázáni.

1763: Hlavní město je přesunuto ze Salvadoru do Rio de Janeira

1789: Inspirováni vyhlášením nezávislosti Spojených států a Francouzskou revolucí připravují separatisté v kapitánii Minas Gerais povstání proti králi a vyhlášení nezávislé republiky. Spiknutí je v roce 1792 odhaleno a účastníci odsouzeni. Jediným popraveným je zubař známý jako Tiradentes (Trházuby) – dnes národní hrdina.

1807: Portugalská královská rodina utíká před Napoleonem do Rio de Janeira. Prvním králem Brazílie se stává Jan VI.

1822: Princ Pedro, nástupce krále Jana VI , odmítá nařízení Portugalska k návratu do Evropy a vyhlašuje na Portugalsku nezávislost. Stává se prvním vladařem samostatné Brazílie pod titulem Dom Pedro I. Portugalsko uznává nezávislost země v roce 1825.

1831: Pedro I je nucen abdikovat. Vládu přebírají vládci, kteří v následujících letech spravují Brazílii jménem Pedra II, které mu je v roce 1831 pouhých pět let.

1835: Je potlačeno povstání otroků ve státě Bahía.

1836: Jih Brazílie se odděluje od Brazílie a vyhlašuje nezávislou republiku Rio Grande (existuje až do roku 1845, kdy se opět stává součástí Brazílie).

1840: Dom Pedro II. je předčasně prohlášen plnoletým a nastupuje na trůn s cílem ukončit různá povstání a sjednotit Brazílii. Během jeho vlády káva nahrazuje cukrovou třtinu jako hlavní exportní komodita.

1850: Pedro II zakazuje dovoz otroků. Aby se země mohla dále rozvíjet je vítán příchod imigrantů z Evropy. V zemi se usazují tisíce Italů, Portugalců, Němců, ale také Japonců. Mnoho z nich pracuje na plantážích, aby splatili svou cestu přes oceán.

1865-1870: Brazílie se účastní války Trojaliance proti Paraguayi (Guerra do Paraguai), nejkrvavějšího konfliktu kontinentu. Ve válce zahyne asi 50 tisíc Brazilců. Brazílie definitivně získává území nárokované Paraguayí., ale válka zanechává Brazílii v tíživé finanční situaci. Armáda se stává silnou a vlivnou institucí.

1871: Děti otroků narozené po tomto datu získávají svobodu.

1888: Brazílie je poslední zemí na americkém kontinentu, která ruší otroctví. Otroctví bylo rušeno v etapách: 1850 zákaz dovozu, 1871 svoboda dětí otroků, 1885 netrestá se útěk otroků.

1889: Republikáni organizují státní převrat (jedním z důvodů je zrušení otroctví) a Brazílie se stává republikou. Královská rodina odchází do exilu a prvním brazilským prezidentem se stává Deodoro da Fonseca.

1897: Válka o město Canudos (ovládané náboženskou sektou), které se stalo nezávislé na Brazílii. Nejkrvavější občanský konflikt v historii země si vyžádá podle některých odhadů více než 15 tisíc životů.

1903: Acre, území patřící v minulosti Bolívií, se po podpisu dohody v Petropolisu stává brazilským teritoriem. Bolívie obdrží odškodnění ve výši 2 miliónů liber.

1930: Vojenským převratem se k moci dostává Getulio Vargas, který neúspěšně kandidoval na prezidentskou funkci. Vítěz voleb i předchozí prezident jsou nuceni odejít do exilu. Vargas jmenuje své lidi na pozice guvernérů všech států.

1937: Po třech letech režimu, ve kterém je Vargas zvoleným prezidentem, organizuje před volbami další státní převrat a organizuje nový fašistický stát. Strach ze socialistické revoluce mu zaručuje podporu významné částí populace.

1939: Bandita Lampiao, který po řadu let terorizoval severovýchod Brazílie je dopaden a zavražděn policií.

1942: Brazílie, do té doby neutrální (ale spřízněná s Němci), se přidává na stranu Spojenců a vysílá za oceán, jako jediná země Latinské Ameriky, významný počet vojáků (asi 25 tis).

1945: Konec Hitlerova fašismu v Evropě znamená i konec Vargasovy vlády a návrat k demokracii. Mezi zásluhy Vargase patří industriální rozvoj a třeba zavedení minimálního platu. Nechává se zvolit senátorem. V roce 1951 je demokraticky zvolen prezidentem. V demokracii se mu však nedaří tak dobře jako v diktatuře a před koncem volebního období páchá sebevraždu střelou do srdce.

1956: Juscelino Kubitschek, guvernér státu Minas Gerais, se ujímá vlády. Jeho plán má moto: „50 let pokroku během pěti let“.

1958: Osm let po tragickém neúspěchu na domácí půdě (Maracanazo) získává Brazílie konečně první titul fotbalového mistra světa. Významný podíl na tom má 17-letý hráč přezdívaný Pelé.

1960: Prezident Kubitschek inauguruje nové hlavní město Brasília.

1964: Za podpory USA se koná vojenský převrat. Prezident João Goulart je nucen odejít do exilu. V roli prezidenta se až do roku 1984 vystřídá pět generálů. V roce 1968 je po vyhlášení zákona známého jako AI-5 je zavedena silná cenzura a omezena osobní svoboda. Mučení politických vězňů není výjimkou.

1979: Diktatura se pomalu otevírá. Je vyhlášena amnestie a mezi nově povolenými stranami je i Strana pracujících (PT), kterou vede Luiz Inácio Lula da Silva přezdívaný Lula.

1985: Konají se nepřímé prezidentské volby v kterých vyhrává Tancredo Neves. Před nástupem do funkce však umírá při operaci a prezidentské funkce se ujímá Nevesův viceprezident José Sarney.

1988: Je přijata demokratická ústava, která platí dodnes.

1990: Po debatě zmanipulované mocnou televizní stanicí TV Globo je jasné, že prezidentský kandidát Lula nemá šanci volby vyhrát.

1992: Na funkci, předtím než je odvolán kvůli korupci, rezignuje prezident Fernando Collor (od roku 1990). Volební období dokončuje jeho viceprezident.

1994: Ministr financí Fernando Henrique Cardoso implementuje Plano Real. Plán má za cíl stabilizovat brazilskou ekonomiku, kterou zmítá hyperinflace. Stávájící měna cruzeiro je nahrazena realem. Plán funguje a v Brazílii začíná ekonomický boom. Cardoso se rozhoduje kandidovat na prezidenta a vyhrává hned v prvním kole voleb.

2002: Prezident Lula se stává prvním brazilským prezidentem pocházejícím z dělnické třídy.

2006: I přesto, že v roce 2005 vyšlo najevo, že do korupce jsou zapleteni Lulovi nejbližší spolupracovníci a největší státní firmy, je Lula zvolen podruhé prezidentem.

2011: První prezidentkou v historii Brazílie se stává, Lulou vybraná, Dilma Rousseffová.

(Více o historii Brazílie třeba na stránkách knihovny amerického Kongresu).

Důležitá média

Televize:
Globo ( sít kanálů s největší sledovaností nejen v Brazílii, ale i v celé Latinské Americe)
Record (vlastněná evangelická církví), SBT, RedeTV! (nejmladší síť) TV Brasil (veřejnoprávní TV od roku 2007)

Rozhlas:
Rádio CBN (vlastníkem je Globo), Rádio Record, Rádio Nacional, BandNews FM

Deníky:
Folha (část pouze pro předplatitele), O Estadão, O Globo

Týdeníky:
Veja (nejčtenější týdeník v zemi, který odhalil nespočet kauz), Época (inspirované německým časopisem Focus a vlastněná korporací Globo)

Aerolinky

Největšími aerolinkami v zemi jsou: TAM (v procesu fúze s LAN) a Gol. Řadu tras provozuje také Trip, nízkonákladová Azul (založena zakladatelem JetBlue) a kolumbijská Avianca a nízkonákldadový Webjet.

Voda

Voda z kohoutku na pití vhodná není.

Zásuvky v Brazílii

Zásuvky v Brazílii

 

Elektrická síť

Brazílie má síť 110V (většina země) a 220V. Řada hotelů má zásuvky jak 110V tak 220V. Vždy je nutno se ujistit kolik voltů v zásuvce skutečně je (dle nálepky), protože můžete být nemile překvapeni. Zásuvky jsou evropského a amerického typu často bez uzemnění. V roce 2010 byl odsouhlasen standard zásuvek IEC 60906-1 (šestiúhelník).

Mobilní sítě

Nejlepší pokrytí má Vivo (španělská Telefonica) a Claro. Populárním operátorem jsou také Oi a TIM.

K registraci předplacené sim karty je potřeba brazilské identifikační číslo CPF. Pokud vám telefonu registruje někdo, kdo CPF má, je zprovoznění sim karty otázkou minut. Vydání CPF trvá týdny.

Zajímavosti

V roce 1904 se v hlavním městě Rio de Janeiru konala Očkovací revoluce. Obyvatelé Ria se vzbouřili proti násilnému očkování, které mělo zabránit šíření neštovic. Rio se změnilo ve válečné pole během konfliktu zahynulo asi 30 lidí.

I přesto, že Tancredo Neves se nedožil začátku svého mandátu po konci diktatury je zákonem přijatým rok po jeho úmrtí za prezidenta.

Češi v Brazílii

Do Brazílie Češi začali odcházet v druhé polovině 19. století. Usazovali se především na jihu Brazílie. Významnými emigranty byl třeba Jan Antonín Baťa, který tu kromě továrny založil několik městeček nebo . Pradědeček pozdějšího prezidenta Juscelino Kubitscheka, Jan Nepomucký Kubíček, přišel do Brazílie v roce 1831.

Další zdroje:

Online:
Encyklopedie českého MZV, Kniha faktů CIA

Brazilcomm: Český nadšenecký web o Brazílii

Offline zdroje:

Fotografie

About the Author

Ondřej Juřík je zakladatel serveru Latinská Amerika Dnes. V Latinské Americe strávil 2 roky. Jeden rok z toho cestou z Chile do Texasu na motorce pro rozváženi pizzy.