Uruguay

Kosmopolitní hlavní město Motevideo, koloniání městečko Colonia a přímořské letovisko Puenta del Este jsou hlavní turistické destinace této relativně malé a rozvinuté země vtísněné mezi Argentinu a Brazílii.

Mapa Uruguaye

Mapa Uruguaye

Obsah:

Reportáž

Základní údaje

Počet obyvatel v roce 2009: 3,4 milionů (dle OSN)
Rozloha: 176 215 km² /dle OSN/ (území o něco větší než Řecko)
Hraniční státy: Argentina, Brazílie
Hlavní a nejlidnatější město: Montevideo (téměř 2 miliony obyvatel)
Další významná města: Punta del Este

Vlajka Uruguaye

Vlajka Uruguaye

Politická orientace na počátku roku 2010: středně-levicová
Hlava státu: prezident José Mujica od roku 2010 (Presidencia, profil na LA Dnes)
Legislativa: Dvoukomorový parlament (Parlamento)

Měna: Uruguayské peso (UYU) 1UYU = 0.87 Kč (24.4.2011)
HDP (PPP) na osobu v roce 2008: US$ 12 785(dle IMF)
Procento obyvatel žijící pod hranicí chudoby (méně než 2 dolary denně): 4,5 (dle UNDP 2009)

Bezpečnost

Uruguay je často označována za nejbezpečnější zemi v Jižní Americe. Vzhledem k značné emigraci ze střední Evropy není Čech tak snadno rozeznatelný jako v jiných zemí a snáze se tak v davu ztratí. Korupce je zde na mnohem nižší úrovni než v sousední zemích. Tak jako tak je dobré být na pozoru.

Víza

Občané EU nepotřebují na pobyt do 90 dnů vízum. Česká republika v Uruguayi ambasádu nemá.(Uruguay spadá pod ambasádu v argentinském Buenos Aires). V hlavním městě Montevideu je ale honorární konzulát ČR.

Uruguay má ambasádu v Praze.

Historie v kostce

1516: Španělský dobyvatel Juan Solís a většina jeho expedice je zavražděna místními indiány Charrúas. Vzhledem k idiánkému odporu a nepřítomnosti drahých kovů dobyvatele území dnešní Uruguaye příliš nezajímá.

1624: Nedaleko dnešní Villa Soriano zakládají Jezuité první misii na území Urugaye

1680: Portugalský guvernér Rio de Janeira zakládá město Colonia del Sacramento. Portugalští pašeráci brzy využívají město jako základnu, ze které pašují zboží do Buenos Aires. Od tohoto roku Portugalci mají kontrolu nad většinou Uruguaye.

1723: Portugalci budují na území dnešního Montevidea pevnost. Ta je o několik měsíců později dobyta Španěly. Portugalci však nadále kontrolují většinu uruguayského území.

1750: Španělé a Portugalci se v Madridské smlouvě dohodnou na tom, že Španělům připadne Colonia del Sacramento a že Portugalci rozšíří své území více na jih a na západ (do značné míry se tak definovalo území dnešní Brazílie). Jedním z problémů výměny území bylo to, že zatímco indiáni byli španělským právem chráněni před otroctvím, dle portugalského práva mohli být zotročeni.

1777: Španělé po desítkách let bojů s Portugalci dobývají Colonii de Sacramento a získávají kontrolu nad jižní částí dnešní Uruguaye, což je potvrzeno Smlouvě ze San Ildefonsa. Kontrolu nad pevnostmi na severu Uruguaye mají až do nezávislosti země střídavě Španělé a Portugalci.

1806: Britové okupují Montevideo, ale nakonec jsou poraženi.

1810: Uruguayský generál José Gervasio Artigas se připojuje k Argentincům v bitvě o samostatnost na Španělsku. Uruguay samostatnost ale ihned nezíská, kontrolu nad územím získávají Brazilci.

1825: Třiatřicet Uruguayců (Treinta y Tres Orientales) se z Argentiny vypravuje do Uruguaye, aby zemi vymanili z brazilské nadvlády. Takzvaný floridský kongres vyhlašuje nezávislost na Brazílii a ochotu Uruguaye stát se jednou z argentinských provincií. S podporou Argentiny začíná boj o nezávislost Uruguaye na Brazílii. Konflikt končí podpisem mírové dohody, v níž Britové garantují Uruguayi nezávislost jak na Brazílii, tak na Argentině.

1830: Je přijata první ústava země a prvním ústavním prezidentem je zvolen José Fructuoso Rivera

1836: Neúspěšný pokus o státní převrat exprezidenta Rivery proti jeho nástupci Oribemu. První konflikt dvou hlavních politických směrů bílých (blancos – stoupenci Oribeho) a barevných (colorados – stoupenci Rivery). Obě frakce jsou napojeni na argentinskou politiku (barevní se spojují s argentinskými liberárlními centralisty, bílí s konzervativními federalisty), což má za následek vmíšení Argentiny do uruguayské politiky.

1839: Začíná občanská válka na území Uruguaye. Končí, po intervenci brazilského vojska, podpisem mírové dohody v roce 1851. Brazílie získává právo vměšovat se do politiky finančně zruinované Uruguaye. K vládě se dostává strana Colorado.

1863: Venacio Flores (strana Colorado) organizuje revoluci proti vládě, která se snaží zrušit politické divize a nevměšovat do politiky okolních zemí. Flores se za podpory Argentiny a Brazílie (které nemají zájem mít v Uruguayi vládu spřátelenou s Paraguayí) stává prezidentem a připojuje se k tajné dohodě proti Paraguayi. Během Války Trojaliance zažívá Montevideo, jako významný přístav, nebývalý rozvoj.

1876: Po atentátu na Florese se stává prezidentem jeho straník Lorenzo Latorre. Díky technickým vymoženostem (automatické zbraně, železnice, telegraf) úspěšně kontroluje nové revolty, získává kontrolu nad územím a stabilizuje politickou situaci. Kromě toho reformuje právní systém, zavádí povinnou školní docházku a utvrzuje právo na soukromé vlastnictví.

1903: Prezidentem je zvolen José Batlle y Ordóñez. Do země již emigrovaly tisíce evropanů a Uruguay se stává „Švýcarskem Latinské Ameriky“. Batlle konsoliduje demokracii a modernizuje společnost na evropskou úroveň, a to zvláště v druhém volebním období (1911-1915). Zavádí: Osmihodinovou pracovní dobu, penzijní a invalidní důchod, mateřskou dovolenou, střední školy ve všech departmentech, první zákon o rozvodu v Latinské Americe… Odděluje stát od církve, což rozhodně nemá podporu všech obyvatel.

1933: Konzervativní prezident Gabriel Terra v druhém roce svého mandátu organizuje státní převrat za podpory policie, které šéfuje jeho švagr. Je zrušen parlament, zavedena cenzura, přerušeny diplomatické vztahy se Sovětským svazem a uznána vláda Franca ve Španělsku. Země má dobré vztahy s Hitlerem. Němci staví významnou vodní elektrárnu.

1942: Terrův švagr (autor státního převratu) Alfredo Baldomir je donucen organizovat takzvaný „dobrý státní převrat“, kterým se do země vrací demokracie. Baldomir také ruší kontatky se zeměmi Osy.

1950 – 1960: Země se dostává do složité ekonomické a později také politické situace kvůli poklesu poptávky po zemědělských produktech. Na začátku 60. let vzniká levicová partizánská skupina Tupamaros, která krade zbraně, útočí na ambasády a pobočky některých nadnárodních firem.

1967: Prezident Jorge Pacheco vyhlašuje vyjímečný stav, zakazuje levicové stran a zavádí cenzuru. Zároveň aplikuje léčbu ekonomiky šokem, která však nepřináší požadované výsledky.

1971: Juan Bordaberry, Pachecem vybraný nástupce, je podvodně (za podpory USA) zvolen prezidentem. V roce 1973 za podpory armády organizuje puč. Poté rozpouští Kongres a ruší základní občanské svobody. Během vojenské diktatury je uvězněno kolem šedesáti tisíc lidí a mučení se stává obvyklou praktikou.

1980: V referendu je odmítnuta ústava, kterou chce armáda legitimizovat svou vládu.

1984: Prezidentem je demokraticky zvolen Julio María Sanguinetti. Zakázané politické strany mohou opět legitimně fungovat.

1986: Je odsouhlasen zákon o amnestii pro vojenské činitele během diktatury. Později je zákon potvrzen ve dvou referendech (1989, 2009)

1991: Uruguay je jedním ze zakládajících členů Mercosuru. Dalšími členy jsou kromě Uruguaye také Brazílie, Argentina a Uruguay.

2002: Uruguay zažívá finanční krizi, která je dozvukem krize v sousední Argentině. Inflace je v desítkách procent.

2005: Prezidentem je zvolen Tabaré Vazquéz za stranu Frente Amplio Poprvé v historii země je prezidentem člen třetí strany (tedy nikoliv ze strany Colorado nebo Národní strany /Blancos/)

2006: Je zatčen ex-diktátor Bordaberry.

2008: Uruguay legalizuje svazek mezi homesexuálními páry, zakazuje kouření na veřejných místech

2010: Prezidentem je zvolen bývalý člen partizánské skupiny Tupamaros José Mujica. Ex-prezident Bordaberry je odsouzen k 30 letům vězení za podíl na vraždách představitelů opozice.

(Více o historii Uruguaye třeba na stránkách knihovny amerického Kongresu).

Důležitá média

Televize:
Canal 10 (nejstarší kanál, hlavní zpravodajská relace Subrayado), Monte Carlo TV (zpravodajská relace Telenoche), Teledoce (vlastněná deníkem El País, zpravodajská relace), Televisión Nacional Uruguay (státní kanál)

Rozhlas:
Radio Oriental, Carve, Espectador

Deníky:
El País (nejčtenější deník v zemi), La Republica (levicový), El Observador
A online deníky: Espectador.com a Portal 180

Týdeníky:
Bitacora (příloha deníku La Republica), Búsqueda

Aerolinky

Hlavní uruguayskou společností je Pluna. Provozovatel trajektu Buquebus má letecké spojení prostřednictvím BQB Airlines mezi Uruguayí a okolními zeměmi.

Přímé linky do Evropy má Iberia. Nepřímé linky má Lufthansa, LAN a většina brazilských aerolinek.

Mnohdy jsou letenky do Montevidea výhodnější než do nedalekého Buenos Aires, kam se dá z Montevidea dojet rychlou lodí za méně než tři hodiny (jedna cesta cca. US$50, 1200Kč).

Trajekt: Mezi Buenos Aires a Montevidem (respektive Colonií) jezdí mořské trajekty Buquebus

Voda

Voda z kohoutku je vhodná i na pití.

Elektrická síť

Uruguay má síť 220V podobně jako ČR, ale zásuvky jsou italského/argentinského typu.

Mobilní sítě

Hlavními operátory jsou Claro, Movistar a státní Antel (mimochodem vlastník nejvyšší budovu v Uruguayi).

Zajímavosti

Jorge Drexler získal v roce 2005 pro Uruguay prvního filmového Oscara za píseň k filmu Motocyklové deníky, ale na Oscarech píseň interpretovali Antonio Banderas a Carlos Santana, a to údajně kvůli tomu, že Drexlera v USA nikdo nezná.

Uruguay má velmi dobrý fotbal. Získala dva tituly na MS (1930 a 1950) a několikrát se umístila na čtvrtém místě (naposledy v roce 2010).

Češi v Uruguayi

V Uruguayi je asi 70 krajanů. Odešli tam především po roce 1948, ale ze strachu před nástupem komunismu v 50. a 60. letech mnozí odešli do jiných zemí.

Další zdroje:

Online:

Encyklopedie českého MZV, Kniha faktů CIA

Offline zdroje:

Fotografie:

About the Author

Ondřej Juřík je zakladatel serveru Latinská Amerika Dnes. V Latinské Americe strávil 2 roky. Jeden rok z toho cestou z Chile do Texasu na motorce pro rozváženi pizzy.