Venezuela

Venezuela je v poslední době známá díky socialistické revoluci Huga Chavéze. Od začátku 20. století  je to  jeden z nejvýznamnějších vývozců ropy na světě. I přesto, že Venezuela nejeví o turisty přílišný zájem má jedny z nejkrásnějších pláží v Karibském moři, stovky nádherných vodopádů a jednu z nejmytičtějších hor na světě.

Reportáž


Základní údaje

Počet obyvatel v roce 2009: 28,6 milionů (dle OSN)
Rozloha: 912 050 km² /dle OSN/ (přibližně odpovídá sloučenému území Ukrajiny a Rumunska)
Hraniční státy: Guyana, Brazílie, Kolumbie.
Hlavní a nejlidnatější město: Caracas (4 miliony obyvatel)
Další významná města: Maracaibo (1,4 milionu), Valencia, (1,3 milionu),  Barquisimeto (1 milion) a Mérida.

Vlajka Venezuely

Vlajka Venezuely

Politická orientace na počátku roku 2010: krajně levicová
Hlava státu: prezident Hugo Chavéz od roku 1999 (Presidencia, Aló Presidente)
Legislativa: Jednokomorové Národní shromáždění (Asamblea Nacional)

Měna: Bolivar Fuerte (Bs.F.) – oficiální kurz v roce 2011 1USD = 4Bs, černý trh: 1 USD = 7.8 Bs.
HDP (PPP) na osobu v roce 2008: US$ 12 806 (dle IMF)
Procento obyvatel žijící pod hranicí chudoby (méně než 2 dolary denně): 10,2 (dle UNDP 2009)

Bezpečnost

Venezuela je mnohdy označována za jednu z nejméně bezpečných zemí Latinské Ameriky. Je pravděpodobnější, že policie si vám řekne o úplatek, než že vám bude nějak užitečná. Místní vám především budou rozmlouvat návštěvu hlavního města, jehož centrum je po setmění opravdu ošemetné. Riziko okradení se zvyšuje při výměně valut na černém trhu, které je nelegální, ale pro řadu cestovatelů s menším rozpočtem nezbytné. S trochou opatrnosti a obezřetnosti by váš pobyt měl proběhnout bez problémů.

Víza

Občané EU nepotřebují na pobyt do 90 dnů vízum. Česká republika ve Venezuele od roku 2011 ambasádu nemá. (Venezuela nyní spadá pod ambasádu v brazilské Brasilii). Teoreticky je potřeba ke vstupu do Venezuely získat turistickou kartu, normálně však turisté dostanou pouze razítko.

Venezuela má ambasádu ve Sněmovní ulici na Praze 1.

Historie v kostce

14000 př. n. l: Nalezeny důkazy o přítomnosti člověka v regionu.

1498: Kryštof Kolumbus je při své třetí cestě do Nového světa přistává na severu dnešní Venezuely. V této době bylo území obydleno 300 až 400 tisíci domorodých obyvatel.

1527: Město Coro je prvním hlavním městem Venezuely. Caracas se stane hlavní městem až o padesát let později.

1567: Umírá indiánský náčelník Guaicaipuro. Dnes symbol odporu místních obyvatel proti evropským dobyvatelům.

1636: Ostrovy u pobřeží Venezuely známé jako Nizozemské Antily jsou dobyty Nizozemci.

1718: Venezuela se stává součástí nového více-království Nová Granda se sídlem v Bogotě. Do té doby byla země řízena ze Santa Dominga na ostrově Hispaniola.

1725: Založena první univerzita ( Universidad Central de Venezuela).

1783: V Caracasu se 24. července narodil Simon Bolívar. Bezesporu největší osobnost dějin Venezuely a pravděpodobně celé Jižní Ameriky.

1796: Po nevydařeném povstání, které má za cíl zrušení otrokářství a založení republiky, je oběšen vůdce povstání černošský indián José Leonardo Chirino.

1802: Španělé se vzdávají území ostrovů Trinidad a Tobago, které dobyli Britové.

1806: Hrdina Francouzské revoluce a Americké války za nezávislost Francisco Miranda se za podpory Britů snaží zažehnout revoluci v Jižní Americe. Má představu, že sjednotí teritorium od jihu řeky Mississippi až po Ohňovou zemi. Kvůli nezájmu obyvatel po deseti dnech odplouvá. Na jeho představách později staví Bolívar.

1810: Na zasedání zastupitelstva města Caracas je rozhodnuto vyhlásit nezávislost na Španělsku. Skutečnou nezávislost se ale daří vybojovat až o více než 10 let později.

1821: Po bitvě u Carabobo získává Venezuela nezávislost. Španělé uznají nezávislost země až v roce 1845.

1829: Prezidentem se stává José Antonio Páez, nejvýznamnější vůdce země v 19. století.

1830: Rozpadá se Velká Kolumbie. V kolumbijské Santa Martě umírá její zakladatel Simon Bolívar ve věku 47 let.

1849: V regionu Guyana je nalezeno zlato. Začíná zlatá horečka.

1854: Je zrušeno otroctví. Otroci byli do Venezuely dopraveni z Afriky a převážně se z nich stala pracovní síla na plantážích u karibského pobřeží.

1870: K moci nastupují liberálové pod vedením Antonia Guzmána Blanca, který autokraticky vládne zemi s přestávkami až do roku 1887. Během jeho vlády je vybudována první železnice, telefonní linka, v teorii zavedena také povinná školní docházka.

1903: Venezuelský prezident odmítá zaplatit dluh evropským mocnostem. Británie, Německo a Itálie vystavují Venezuelu námořní blokádě.

1908: Během prezidentovi zdravotní cesty do Evropy se k moci dostává Juan Vincente Goméz, který zemi vládne jako diktátor dlouhých 27 let. Tvrdě potlačuje jakoukoliv opozici, ale zemi se – především díky objevení ropy – daří významně modernizovat.

1914: Ve Venezuele  jsou objevena významná ložiska ropy. Do 70. let 20. století je Venezuela největší exportér ropy na světě. Příjmy z vývozu ropy tvoří dnes přes 80. procent příjmů z vývozu.

1947: Konají se první skutečně demokratické volby v historii země. Prezidentem je v přímém hlasování zvolen spisovatel Rómulo Gallegos. U moci je pouhých několik měsíců a to do státního převratu za kterým stojí generál a pozdější diktátor Marcos Pérez Jiménez

1952: Prezidentem se stává Marcos Pérez Jiménez. Československo kvůli nástupu diktatury přerušuje vztahy z Venezuelou a obnovuje je až v roce 1968.

1959: Konec diktatury. Rómulo Betancourt, považován mnohdy za otce demokracie ve Venezuele, je zvolen prezidentem.

1975: Carlos Andrés Peréz znárodňuje těžbu ropy. Vzniká státní ropná společnost PDVSA.

1989: Caracazo: Násilné protesty a rabování proti neliberálním reformám. Protesty jsou násilně potlačeny, ale po řadu následujících let je v zemi nestabilní politická situace.

1992: Dva neúspěšné pokusy o státní převrat. První z nich organizuje plukovník z výsadkové jednotky Hugo Chavéz, který je zavřen a trest mu je prominut v roce 1994.

1998: Hugo Chavéz Frías je se svým národně-socialistickým programem zvolen prezidentem země.

1999: Venezuelu zasahují nejhorší povodně v historii země. Počet obětí je odhadován na 50 tisíc.

2002: Státní převrat během něhož prezident Chavéz opouští krátce funkci, ale o několik dní později se triumfálně vrací do funkce.

2004: Chavéz přežívá referendum o jeho odvolání z funkce.

2006: Chavéz opět vyhrává volby a stává se prezidentem na dalších šest let. Opozice volby ignoruje, čímž Chavézova PSUV získává absolutní kontrolu v Národním shromáždění.

2011: Opozice již nemá absolutní kontrolu v Národním shromáždéní. Po podzimních volbách opoziční strany mají opět v Národním shromáždění své zástupce. Prezidentovi však odstupující NS odsouhlasilo možnost vládnout pomocí dekretů. Země se připravuje na historickou prezidentskou volbu v roce 2012.

(Více o historii Venezuely třeba na stránkách knihovny amerického Kongresu).

Důležitá média

Televize:
Globovisión (poslední opoziční kanál), VTV (státem kontrolovaná TV)

Rozhlas:
Radio Nacional de Venezuela

Deníky:
El UnivesalEl Nacional

La Patilla online server, vlasti ji Alberto Ravell, spoluzakladatel opoziční Globovision.

Týdeníky:
Analitica.com

Aerolinky

Největšími aerolinkami v zemi je SBA Airlines. Kromě ní v zemi operuje i několik menších leteckých společností jako: státní Conviasa nebo Venezolana.

Levně lze do Venezuely doletět z EU například Lufthansou. Dobrá a relativně levná letecká spojení má Venezuela s Kubou.

Voda

Voda z kohoutku na pití vhodná není.

Americká zásuvka - USA, Kanada, Mexiko, Guatemala, Honduras, Salvador, Nikaragua, Kostarika, Panama, Kolumbie, Venezuela, Ekvador, Peru

Americká zásuvka

Elektrická síť

Venezuela má síť 110V podobně jako USA, ale zásuvky často nemají uzemňovací dírku.

Mobilní sítě

Hlavními mobilními sítěmi jsou Movistar, Movilnet (státní) a Digitel.

Zajímavosti:

Jméno Venezuela dali zemi italští mořeplavci. Na jezeře Maracaibo narazili na domorodce v plovoucích obydlích, což jim připomnělo italské Benátky (italsky Venecia, španělsky Venezuela)

Levicový prezident Chavéz za dobu svého vládnutí změnil také například státní vlajku (kůň nyní běží doleva), zavedl vlastní časovou zónu (půl hodiny za Kolumbií a půl hodiny před Brazílií).

Češi ve Venezuele:

Česká emigrace do Venezuely je poměrně dobře zmapována (viz článek  Češi a Slováci v Jižní Americe). Nejrozšířenější pivo Polar vzniklo díky práci Čecha Carlose Roubíčka. Aktivní je krajanské sdružení VeneCheco.

Další zdroje:

Online:
Encyklopedie českého MZV, Kniha faktů CIA

Offline zdroje:

Fotografie

About the Author

Ondřej Juřík je zakladatel serveru Latinská Amerika Dnes. V Latinské Americe strávil 2 roky. Jeden rok z toho cestou z Chile do Texasu na motorce pro rozváženi pizzy.