Honduras

Honduras toho cestovatelům nabízí více, než by se mohlo na první pohled zdát. Nachází se zde úchvatné pyramidy mayského města Copán nebo zajímavá koloniální města jako Gracias, Comayagua a Trujillo. Městečka u Atlantického pobřeží jako Tela jsou vynikajícím místem pro relaxaci. Milovníci moře, potápění a nočního života si určitě nenechají ujít karibské ostrovy Roatán, Utila nebo Guanaja. Ti nejdobrodružnější by možná měli zauvažovat o výpravě do těžko dostupné oblasti La Mosquitia.

Mapa Hondurasu

Mapa Hondurasu

Obsah:

Reportáž

Základní údaje

Počet obyvatel v roce 2009: 7,5 milionů (dle OSN)
Rozloha: 112 492 km² /dle OSN/ (přibližně odpovídá území Bulharska)
Hraniční státy: Guatemala, Salvador, Nikaragua
Hlavní a nejlidnatější města: Tegucigalpa /zkráceně Tegus/ (1,3 milionu obyvatel), San Pedro Sula /centrum honduraského průmyslu/ (1,5 milionu), Puerto Cortés /hlavní přístav/, La Ceiba /třetí největší město/
Další významná města:

Vlajka Hondurasu

Vlajka Hondurasu

Politická orientace na počátku roku 2010: pravicová (po vojenském převratu v létě 2009)
Hlava státu: prezident Lobo Sosa od roku 2010 (náš profil) (Presidencia)
Legislativa: Jednokomorový kongres (Congreso)

Měna: lempira (HNL) 1NHL = 1,05 Kč
HDP (PPP) na osobu v roce 2008: US$ 4 275 (dle IMF)
Procento obyvatel žijící pod hranicí chudoby (méně než 2 dolary denně): 29,7 (dle UNDP 2009)

Bezpečnost

Alespoň podle policejních statistik nepatří Honduras k zrovna bezpečným zemím. K bezpečnosti země nepřispěl ani zatím poslední vojenský státní převrat v Latinské Americe v roce 2009. V turistických městech jako Copán, Gracias, Comayagua nebo na ostrovech v Karibském moři se budete cítit bezpečněji než ve velkoměstech jako Tegucigalpa nebo San Pedro Sula. S trochou rozumu se ale dá bez problému cestovat po celé zemi.

Víza

Honduras je členem skupiny států CA-4 (Nikaragua, Honduras, Salvador, Guatemala). K návštěvě CA-4 mají turisté EU bez víza 90 dní, ale je třeba se předem ujistit, že úředník vám skutečně do razítka 90 dnů vepíše. Na ostatních hranicích budou hledat datum razítka prvního vstupu do CA-4. K prodloužení pobytu je nutno na určitou dobu vycestovat mimo země zařazené v CA-4. Při přechodu mezi hranicemi zemí CA-4 byste teoreticky již neměli platit žádnému státu vstupní nebo výstupní taxy (občas se platí malá daň hraniční vesnici za použití hraničního přechodu).

Nejbližší ambasádu k ČR má Honduras v Německu.

Nejbližší česká ambasáda je v Mexiku.

Historie v kostce

+/-10000 př.n.l.: První lidé procházejí Hondurasem

3000: Lidská obydlí se objevují v údolích Copán, Sula a Comayagua

250-900: Mayské město Copán (dnes památka UNESCO) je nejdůležitější metropolí regionu

< 1500 n.l.: V době příjezdu Španělů byl národ Lenca nejvíce rozvinutou kulturou na území Hondurasu. Indiánská města Lenců měla přes 300 obydlí.

1502: Na poslední cestě k „novému kontinentu“ kotví Kryštof Kolumbus u břehů Hondurasu

1523: Dobyvatel Mexika Hernán Cortés jmenuje Cristóbala de Olidu vedoucím výpravy do Hondurasu. Olid proti Cortésovi s podoporou guvernéra Kuby rebeluje. Cortésův bratranec Francisco de las Casas je vyslán, aby se pro Cortése Hondurasu opět zmocnil.

1525: Cortés přicestuje do Hondurasu, jmenuje svého bratrance guvernérem nové kolonie a zakládá první hlavní město Trujillo.

1532: Dobyvatel Pedro de Alvarado  je jmenován guvernérem Hondurasu, ale funkce se ujímá až v roce 1537.

1537: Comayagua se stává hlavním městem a je jím až do roku 1880, odkdy je hlavním městem Tegucigalpa.

1539: Definitivně jsou potlačena indiánská povstání. V době největšího odporu po boku vůdce Lempiry stálo kolem třiceti tisíc indiánů. Sám Lempira byl zabit v roce 1537.

1543: Důlní město Gracias se na několik let stává hlavním městem Střední Ameriky. Po Gracias se hlavní město přesouvá do Antiguy v sousední Guatemale.

1786: Velká Británie se po dohodě se Španělskem vzdává nároku na karibské pobřeží v Hondurasu.

1797: Britové deportují neposlušné otroky z ostrova Sv. Vincence na ostrov Roatán nedaleko honduraského pobřeží. Otroci se později přesunou na pevninu, následkem čehož od severu Hondurasu až po Belize vznikne řada vesnic kultury Garífuna.

1821: Honduras vyhlašuje nezávislost na Španělsku a za nedlouho se připojuje k Mexiku. Po pádu mexického vladaře Iturbideho v roce 1923 se Honduras připojuje k unii zemí Střední Ameriky.

1838: Honduras vyhlašuje nezávislost na nefungující Federativní republice Střední Ameriky.

1857: Země Střední Ameriky se spojují proti Williamu Walkerovi, který chtěl dobýt Střední Ameriku pro USA. Walker je vyhnán a po návratu v roce 1860 je při opětovném pokusu podmanit si Střední Ameriku popraven v honduraském přístavu Trujillo.

1876: Prezidentem je zvolen Marco Aurelio Soto. Podaří se mu prosadit řadu liberálních reforem a částečně tím zemi modernizovat. Vládne do roku 1883.

1911: Americký prezident Taft vysílá do Hondurasu námořnictvo na obrnu amerických zájmů (rozuměj banánových společností).

1913: Banány tvoří 66% příjmů z vývozu Hondurasu (ještě v roce 1892 to bylo 12%)

1932: Generál Andino je zvolen prezidentem. Stává se diktátorem a vládne až do roku 1949, kdy je pod nátlakem USA nucen z funkce odstoupit.

1954: Koná se bezprecedentní dvouměsíční stávka více než 20 tisíc pracovníků především v banánovém průmyslu. Podaří se jim vyjednat lepší pracovní podmínky a uznání odborů.

1956: Vojenský převrat. O rok později se vrací civilní vláda, ale ústavně má armáda nadále důležitou politickou roli.

1957: Začíná krátké období demokracie a národního usmíření, během kterého vládne liberální prezident Villeda Morales.

1963: Vojenský převrat vynáší do funkce prezidenta plukovníka Lópeze Arrelana, který diktátorsky vládne až do roku 1975, kdy je nucen rezignovat kvůli milionovému úplatku od americké společnosti United Brands (dnes Chiquita).

1969: Honduras a Salvador se střetávají v takzvané Fotbalové válce. Ke sporu vedly masivní deportace Salvadořanů z Hondurasu. Nominační zápas na mistrovství světa emoce na obou stranách vystupňoval.

1975: Generálem Malgaro Castro je jmenován prezidentem. Castrova vláda končí po vojenském převratu v roce 1978, za kterým stojí generál Paz García.

1979: Je vytvořen prapor 3-16, který měl podle ochránců lidských práv brutálně potlačovat jakoukoliv opozici. Za vytvořením praporu stojí mimo jiné generál Gustavo Álvarez.

1981: Končí období vojenské vlády (trvalo od roku 1963) a vojenských převratů (další se bude konat až v roce 2009). Konají se demokratické volby. Roberto Suazo získává 53% hlasů a stává se prezidentem. Do značné míry ale státu vládne z pozice náčelníka ozbrojených sil Gustavo Álvarez. Honduras se stává hlavní základnou Američanů v boji proti sandinistické Nikarague a je zde cvičena také salvadorská armáda.

1984: Konají se masové protiamerické protesty. Generál Álvarez je nucen odejít do exilu na Floridu.

1985: Poprvé během třiceti let předává prezidentskou funkci jeden civilní prezident druhému. Roberto Suazo odchází a prezidentem je až do roku 1990 Azcona Hoyo.

1989: Po atentátu umírá generál Álvarez. K činu se – ne úplně přesvědčivě – přihlásila levicová partyzánská skupina.

1990: Konzervativní prezident Callejas Romero přebírá vládu od liberálů.

1994: Prezidentovi Robertu Reinovi se daří převést značnou část ozbrojených složek pod civilní kontrolu.

1998: Zemi zasahuje extrémně ničivý hurikán Mitch. V Hondurasu na následky zemřelo asi 5 tisíc lidí. Materiální škoda je odhadována na 3 miliardy dolarů.

2006: Prezidentem je zvolen levicový politik Josě Manuel Zelaya. Honduras a Salvador se dohodnou kudy vede hranice o kterou se přely od roku 1969.

2007: Prezident Zelaya nařizuje televizím dvě hodiny vládního vysílání denně po dobu deset dní, aby tak prý mohl vyvrátit desinformace médií.

2008: Honduras se připojuje k bloku socialistických zemí ALBA.

2008:  Na letišti v Tegucigalpě přejede letadlo přistávací plochu a zemře pět lidí. Prezident Zelaya chce letiště uzavřít a přesunout vytvořit nové mezinárodní letiště jediné letecké základny USA ve Střední Americe – asi 50. kilometrů od hlavního města.

2009: V červnu roku 2009 se koná státní převrat a prezident Zelaya je deportován do Kostariky. Důvodem má bý to, že Zelaya, Chavézův spojenec, hodlal usilovat o nezákonné znovuzvolení. Většina zemí státní převrat kritizuje. Honduras je vyloučen z Organizace amerických států (OAS). Prezidentem se dočasně stává předseda Kongresu Roberto Micheletti.

2010: Prezidentské funkce se ujímá relativně demokraticky zvolený Porfirio Lobo. Honduras vystupuje ze sdružení socialistických zemí ALBA.

2011: Exprezident Zelaya se po nucené emigraci může vrátit do země. Hondurasu je obnoveno členství v OAS.

(Více o historii Hondurasu třeba na stránkách knihovny amerického Kongresu).

Důležitá média

Televize:
Televicentro, Television Nacional (státní), Canal 6, Hondured, Canal 11

Rozhlas:
HRN, Radio America, ABC Radio

Deníky:
La Prensa (největší v zemi), La Tribuna (vlastněná bývalým liberálním prezidentem Carlosem Floresem), El Tiempo, El Heraldo (stejný vlastník jako La Prensa)

Týdeníky:
Hablemos Claro, Hablemos Claro Financiera, Honduras Weekly

Aerolinky

Do Hondurasu se nejlépe dostane spojením přes Spojené státy (Delta z Altanty, United z Houstonu, American Airlines z Miami) nebo ze zemí Střední Ameriky aerolinkami TACA či COPA.

V Hondurasu jsou dvě hlavní mezinárodní letiště. Trochu komplikované letiště v Tegucigalpě /TGU/ (před úpravami vynucené leteckou katastrofou v roce 2008 mělo letiště trochu nebezpečnou přistávací dráhu) a lepší letiště ve městě San Pedro Sula /SAP/.

Vnitrostátní leteckou dopravu zajišťují TACA Regional a Aerolineas Sosa.

Voda

V Hondurasu voda z kohoutku na pití vhodná rozhodně není.

Americká zásuvka - USA, Kanada, Mexiko, Guatemala, Honduras, Salvador, Nikaragua, Kostarika, Panama, Kolumbie, Venezuela, Ekvador, Peru

Americká zásuvka

Elektrická síť

Honduras  má síť 110V podobně jako USA, ale zásuvky často nemají uzemňovací dírku.

Mobilní sítě

Tigo, Claro a Digicel

Zajímavosti:


Přestože oficiálním jazykem Hondurasu je španělština, na ostrovech v Karibiku a u Atlantského pobřeží se i dnes mnohdy domluvíte lépe anglicky. To i přesto, že Britové se ostrovů vzdali již koncem 19. století.

Další zdroje:

Online:
Encyklopedie českého MZV, Kniha faktů CIA

Offline zdroje:

Fotografie

About the Author

Ondřej Juřík je zakladatel serveru Latinská Amerika Dnes. V Latinské Americe strávil 2 roky. Jeden rok z toho cestou z Chile do Texasu na motorce pro rozváženi pizzy.