Kostarika

Kostarika je turistiky nejvyhledávanější a ekonomicky nejrozvinutější destinací ve Střední Americe. Turistům z celého světa země nabízí nespočet národních parků a dvě krásná pobřeží. V Kostarice lze zorganizovat nesčetně aktivit od treků na vrcholy sopek až po potápění, avšak lze zde také strávit mnoho času relaxací u moře.

Reportáž

Základní údaje

Počet obyvatel v roce 2009: 4,6 milionů (dle OSN)
Rozloha:51 100km² /dle OSN/ (přibližně odpovídá území Slovenska)
Hraniční státy: Nikaragua, Panama
Hlavní a nejlidnatější město: San Jose (386 tis obyvatel)
Další významná města: Alajuela, Liberia, Limón

Vlajka Kostariky

Vlajka Kostariky

Politická orientace na počátku roku 2010: středo-levicová
Hlava státu: prezidentka  Laura Chinchilla (profil) od roku 2010 (Presidencia)
Legislativa: Jednokomorové Legislativní shromáždění (Asamblea)

Měna: Kostarický colón (₡, CRC) 1000 CRC = 32 Kč (17.1.2010)
HDP (PPP) na osobu v roce 2008: US$ 10 735(dle IMF)
Procento obyvatel žijící pod hranicí chudoby (méně než 2 dolary denně): 8,6 (dle UNDP 2009)

Bezpečnost

Kostarika má historicky pověst jedné z nejbezpečnějších zemí v regionu. Návštěva země pro většinu turistů proběhne bez problémů, ale v posledních letech se bezpečnostní situace mírně zhoršila. Zvláště sólo-cestovatelé by měli být obezřetní. Od roku 2005  v zemi záhadně zmizelo minimálně 13 lidí a ani po letech není jasné, proč a kam zmizeli. Mezi pohřešovanými je také jedna Češka.

Víza

Občané EU nepotřebují na turistický pobyt v Kostarice do 90 dnů vízum. Je dobré pasovému úředníkovi oznámit délku pobytu předem. V opačném případě by vám mohl dát pobyt na méně něž 90 dní. Pobyt nad stanovenou délku lze prodloužit výjezdem do sousední Panamy nebo Nikaragui, kde je třeba setrvat několik dní. Česká republika od roku 2010 v Kostarice ambasádu nemá. Nejbližší česká ambasáda je v Mexiku

Ambasádu v ČR Kostarika také zrušila. Nejbližší ambasáda se tak nyní nachází v Berlíně nebo ve Vídni.

Historie v kostce

10 tis. př. n. l.: Kostarikou procházejí první lidé. Kolem roku 5 tisíc se zde obdělávala zemědělská půda a 2-3 tisíce let před naším letopočtem se v Kostarice vyráběla keramika.

1000 př. n. l: Je založeno město Guayabo de Turrialba (dnes historická památka). Město má v době rozkvětu několik tisíc obyvatel, ale kolem roku 1400 je město již vylidněno. Místo bylo ovlivněno jak kulturami z Jižní, tak ze Severní Ameriky.

1500 n.l.: Před příchodem kolonizátorů na území Kostariky žilo asi 400 tisíc původních obyvatel. Jenom v úrodném Centrálním údolí žilo asi 20 různých kmenů. (Dnes je na území Kostariky asi 60 tisíc indiánů rozdělených do 23 teritorií. Stále živých je  7 původních jazyků, jejichž výuka je v indiánských teritoriích nařízena zákonem.)

1502: Kolumbus na své čtvrté výpravě k novému kontinentu kotví u pobřeží dnešního města Puerto Limon. Prohlašuje, že na cestě do vnitrozemí viděl během dvou dní více zlata než za čtyři roky ve Španělsku. Pobřeží od Hondurasu k Panamě ve svých zápiscích označuje jako “costa rica” (bohaté pobřeží).

1519: Z Panamy vyplouvá výprava, která mapuje západní pobřeží Kostariky. Roku 1524 je nedaleko dnešního města Puntarenas založena první španělská osada.

1550 – 60: Indiáni se brání evropským kolonizátorům. Nejznámějšími odpůrci kolonizace se stali indiánští vůdci Garabito a Coyoche. O jejich životě se mnoho detailů nedochovalo.

1562: Juan Vázquez de Coronado si mírovou cestou podmaňuje kostarické indiány. Vázquez umírá o pár let později na troskotající lodi. Vojáci po jeho smrti zahajují represe vůči původním obyvatelům.

1569: Původním  obyvatelům je odebrána půda a rozdělena mezi dobyvatele. Na indiány je uvalena povinnost nucených prací a odvodů známá jako encomienda.

1723: Vybuchuje sopka Irazú, která srovnává se zemí město Cartago

1821: Kostarika vyhlašuje nezávislost na Španělsku. Imperialisté navrhují, aby se země připojila k Mexiku, zatímco republikáni chtějí samostatnost. Ozbrojený konflikt po bitvě u Alto de Ochomogo vyhrávají republikáni.

1824: Kostarika se připojuje k Federativní republice Střední Ameriky. Každá ze zemí federace má svého prezidenta, v Kostarice se jím stává Juan Mora Fernandez.

1838: Kostarika definitivně vystupuje z Federace Střední Ameriky a stává se naprosto samostatnou zemí.

1855: Poté co se americký žoldák a dobrodruh William Walker stane prezidentem Nikaragui, chce získat pod kontrolu celou Střední Ameriku, zavést jako úřední jazyk angličtinu a hodlá obnovit otrokářství.

1856: Kostarika vysílá proti Walkerovi vojsko. Jedna z hlavních bitev se odehrává v nikaragujském městě Rivas, kde se proslaví kostarický voják Santa María, jenž splňuje sebevražednou misi, která má za cíl zapálit baštu Walkerových žoldáků. Vypálením budovy končí boj o město. Zdevastované kostarické vojsko město Rivas kvůli epidemii cholery opouští, i přesto vojáci zanášejí choleru do Kostariky, kde na nemoc umírá asi desetina všech obyvatel.

1857: Země Střední Ameriky se spojují proti Walkerovi, který se vzdává americké armádě a odjíždí do New Yorku, tam je vítán jako hrdina. V roce 1860 je Walker při opětovném pokusu podmanit si Střední Ameriku popraven v Hondurasu.

1869: Je zavedena bezplatná povinná školní docházka.

1890: Po téměř dvaceti letech je dokončena železnice ze San José do přístavu Limón v Atlantském oceánu. Železnice byla zpočátku finančním propadákem, ale rozhodnutí stavitele Minora Keitha pěstovat kolem železnice banány a vyvážet je do Spojených států změnilo historii Střední Ameriky.

1899: Minor Keith v roce 1899 slučuje svou společnost s dalšími banánovými firmami a zakládá tak nechvalně známou United Fruits Company, která se za několik let stává hlavním ekonomickým a politickým hráčem ve Střední Americe.

1918: Konají se protesty proti prezidentovi s diktátorskými tendencemi. Federico Alberto Tinoco Granados podléhá veřejnému mínění a utíká do Evropy. Nezapomene si na cestu vybrat sto tisíc dolarů ze státní kasy.

1921: Kostarika obsazuje vesnici na hranici s Panamou. Panamským vojenským dobrovolníkům se sice daří vesnici získat zpět, ale nakonec na nátlak Spojených států Panama o území přichází.

1940: Prezidentem je zvolen kandidát kávových baronů Rafael Angel Calderón Guardia. Zavádí minimální plat, zdravotní péči pro všechny, sociální pojištění, reformuje vzdělávací systém atp. Jeho radikální sociální reformy společnost výrazně polarizují.

1948: Calderón po povinné čtyřleté přestávce, kdy vládl jeho umírněnější nástupce, znovu kandiduje na prezidenta. Volby těsně prohrává, ale Calderonem kontrolovaný Kongres volbu označuje za neplatnou. Velitel José Figueres, podporovaný Spojenými státy (mimo jiné šokované  únorovým převratem v Československu), organizuje povstání proti vládě a po 44 dnech ozbrojený konflikt vyhrává a stává se dočasným prezidentem. Občanská válka si vyžádala 2000 mrtvých. Calderón po prohraném konfliktu odchází do exilu a neúspěšně se dvakrát (1948, 1955) snaží vládu násilně svrhnout.

1948: Figueres zavádí řadu reforem, mnoho z nich je identických s reformami jeho protivníka Calderóna (znárodnění bank, školství zdarma atd.), ale jejich přijetí nyní schvaluje většina země. Figueres také rozhoduje o tom, že Kostarika se stává první zemí v Americe, která ruší armádu. Z funkce prezidenta dobrovolně odchází po osmnácti měsících. Později je demokraticky zvolen v letech 1953 a 1970.

1979: Americkou vládou financovaní Contras zřizují sídlo v Kostarice a podnikají odtud vojenské výpravy do sousední Nikaragui, kde se snaží svrhnout novou socialistkou vládu Daniela Ortegy.

1983: Vstupuje v platnost zákon o neutrálnosti Kostariky během válečných konfliktů ve Střední Americe.

1986: Oscar Arias je zvolen prezidentem. Vyhošťuje Contras ze země.

1987: Prezident Arias získává Nobelovu cenu za to, že významně přispěl k podepsání mírové dohody mezi pěti státy regionu, která se stala základem k ukončení ozbrojených konfliktů ve Střední Americe.

1995: Většina příjmů země již nejde z vývozu kávy a banánů, ale z turistického ruchu.

2006: Oscar Arias je znovu zvolen prezidentem hned v prvním kole. V roce 2003 Ústavní soud zrušil článek ústavy o nemožnosti znovuzvolení prezidenta.

2010: Laura Chinchilla se stává první prezidentkou v historii země.

2011: Exprezident Miguel Ángel Rodríguez je odsouzen k pěti letům vězení za braní úplatků od francouzské telekomunikační společnosti Alcatel v době vykonávání prezidentského mandátu (1998-2002). Před Rodríguezem byl v roce 2009 za zpronevěru během prezidentství odsouzen bývalý prezident Rafael Ángel Calderón Fournier (1990-1994).

(Více o historii Kostariky třeba na stránkách Kostarické univerzity).

Důležitá média

Televize:

Teletica, Repretel, Sinart (veřejnoprávní), UCR (univerzitní)

Rozhlas:
Radio UCR, Monumental, Columbia, Radio Nacional

Deníky:
La Nación, El FinancieroPrensa LibreThe Tico Times

Týdeníky:
Semanario Universidad

Aerolinky

Kostarika je známou destinací, a tak sem létají aerolinky z celého světa. Tradičně lety končí v San José (SJO), ale nově se využívá také letiště Liberia (LIR)  na severu země. Hlavní místní aerolinky byly začleněny do regionální skupiny TACA, pro lokální lety lze využít Sansu (součást TACA) nebo Nature Air.

Voda

Voda z kohoutku na pití většinou vhodná není.

Americká zásuvka - USA, Kanada, Mexiko, Guatemala, Honduras, Salvador, Nikaragua, Kostarika, Panama, Kolumbie, Venezuela, Ekvador, Peru

Americká zásuvka

Elektrická síť

Kostarika má síť 110V podobně jako USA, ale zásuvky často nemají uzemňovací dírku.

Mobilní sítě

Hlavními mobilními sítěmi jsou Movistar, Claro a Kölbi. Mobilní operátory reguluje Sutel.

Zajímavosti:

Země byla pojmenována Kostarika (costa rica, tedy bohaté pobřeží) v naději, že zde bude nalezeno nerostné bohatství. To se však nestalo a místní bohatství bylo vytvořeno díky práci zemědělců (tabák, káva, banány). V idealizovaném výkladu dějin Kostariky proto prý v zemi vznikla méně rozdělená společnost než v řadě jiných států Latinské Ameriky.

Kostarika známá třena jako exportér banánů nebo kávy je největším exportérem ananasu na světě, přes 30 procent ananasů pochází právě odsud.

Kostaričané jsou nazýváni Ticos. Jejich pozdrav mnohdy není tradiční španělské “hola”, ale “pura vida” neboli “ryzí život”.

Další zdroje:

Online:
Encyklopedie českého MZV, Kniha faktů CIA

Offline zdroje:

Fotografie

About the Author

Ondřej Juřík je zakladatel serveru Latinská Amerika Dnes. V Latinské Americe strávil 2 roky. Jeden rok z toho cestou z Chile do Texasu na motorce pro rozváženi pizzy.